Narozený
bez otce z Matky a bez matky z Otce
Zjevení
Páně (Bohojavlenije) v byzantském obřadu
Ve
všech křesťanských tradicích Východu Zjevení Páně (Epifanie)
oslavuje zjevení vtěleného Božího Slova - a to v trojičním a
kristologickém kontextu. Liturgické texty shrnují základní
tajemství křesťanské víry: trojiční tajemství, vtělení
Božího Slova a vykoupení přijaté ve křtu - událost, která se
slaví během velkého svěcení vody, které připomíná Kristův
křest a křest každého věřícího křesťana.V byzantské
tradici je Zjevení Páně
(Epifanie) jedním z dvanácti velkých svátků. Má období
předsvátku, které začíná 2. ledna, a svůj po-svátek, který
končí 14. ledna. Tento čas chce ukázat, jak se církev, poslušná
liturgii, připravuje na slavení velké události spásy a jak ji
prožívá osm dní, které zviditelňují plnost slaveného
tajemství.
Hymnické
texty večerních chval a jitřní (tedy oficiální večerní a
ranní modlitby církve) pocházejí od velkých byzantských
hymnografů, kteří žili v období od 6. do 9. století. Jedná se
o Romana Sladkopěvce, Sofróna Jeruzalémského, Germána
Konstantinopolského, Ondřeje Krétského, Jana Damašského, Josefa
Hymnografa. Hymnické texty zdůrazňují úžas a obdiv Jana
Křtitele a celého stvoření (andělů, nebeské klenby, vod
Jordánu) nad tím, v jaké pokoře se zjevuje Kristus, když se
odebírá přijmout křest. Jedním z nejvýznamnějších textů je
velké svěcení vody, které se slaví na konci večerních chval
(večerňa) nebo na konci božské liturgie, přičemž voda se světí
obvykle v křestním prameni (tedy ve křtitelnici) chrámu. Modlitba
je připisována sv. Sofrónovi Jeruzalémskému, je dlouhým textem,
který představuje samostatný obřad.
Po
zpěvu troparu pokračuje obřad velkého svěcení vody více
čteními ze Starého a Nového zákona: jedná se o tři úryvky z
proroka Izaiáše (35, 1-10; 55, 1-13; 12, 3-6), potom o úryvek z
listu svatého apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor 10,1-4) a nakonec
o úryvek z Markova evangelia (9,1-11). Následují prosby přednášené
jáhnem se vzýváním Ducha, aby posvětil vodu, aby se tato stala
pramenem odpuštění, očištění a nového života pro pokřtěné:
"Aby tato voda byla posvěcená působením, mocí a příchodem
Svatého Ducha. Aby nadpodstatná Trojice očistila tuto vodu.
Abychom mohli být osvíceni světlem poznání a zbožnosti
příchodem Ducha. Aby se tato voda mohla stát darem posvěcení,
očištěním od hříchů na uzdravení duše i těla. "
Modlitba
posvěcení vody začíná první částí, ve které kněz chválí
božskou Trojici, podobně jako v eucharistické anafoře: "Trojice
nadpodstatná, nejdobrotivější, nejbožštější,
nejvšemohoucnější, nejprozřetelnější, neviditelná,
nepochopitelná, stvořitelská, nezrozená dobroto, nedosažitelné
světlo." Modlitba se pak obrací přímo na Krista tituly,
které jasně naznačují kontext chalkedonského sněmu: "Oslavujeme
tě, Pane, milující člověka, všemohoucí, věčný králi,
jednorozený Synu, narozený bez otce z matky a bez matky z otce. V
předchozím svátku jsme tě viděli jako dítě, v tomto svátku tě
zase vidíme jako Dokonalého, když ses nám zjevil jako náš
dokonalý Bůh. "
Text
modlitby posvěcení vody pokračuje výčtem spásonosných událostí
slavených ve svátku. Ve dvaceti čtyřech zvoláních, které
začínají slovem "dnes", text modlitby nejen popisuje
události, které se staly v dějinách spásy a dnes jsou
připomínány, ale slovo "dnes" přijímá moc zpřítomnit
tyto události ve slavení a v životě církve: "Dnes milost
Svatého ducha v podobě holubice sestoupila na vody. Dnes se
nestvořeného z jeho vůle dotýkají ruce stvoření. Dnes se břehy
Jordánu Pánovou přítomností proměňují na lék. Dnes jsme
osvobozeni z temnoty a záříme světlem božského poznání.
"Potom kněz následujícími větami, které přednáší
třikrát, úpěnlivě prosí o posvěcení vody:" Velký si,
Pane, a zázračné jsou tvé skutky a žádná slova nejsou
dostatečná na oslavu tvých zázraků. Ty, Pane, králi a milující
člověka, buď přítomen i nyní příchodem svého Ducha a posvěť
tuto vodu. Ty sám i nyní, Pane, posvěť tuto vodu svým Duchem
svatým. "
Když
kněz dokončí modlitbu posvěcení vody, ponoří do vody oltářní
ruční kříž ozdobený aromatickými bylinami, přičemž třikrát
zpívá tropář svátku: "Při tvém křtu v Jordánu zjevila
se, Pane, poklonyhodná Trojice. Otcův hlas ti vydal svědectví.
Nazval tě svým milovaným Synem. I Svatý Duch v podobě holubice
potvrdil pravdivost těchto slov. Svým zjevením si osvítil celý
svět. Kriste Bože, sláva tobě. "Na konci věřící
přicházejí políbit kříž a kněz je kropí svěcenou vodou,
kterou si věřící pak podle tradice berou s sebou domů.
Na
závěr bychom zdůraznili tři aspekty svátku: V první řadě je
to zjevení božství v trojičním klíči: Kristův křest v
Jordánu zjevuje Boží Slovo, ale zahrnuje také zjevení Otce a
Svatého Ducha. Druhým momentem slavení je zjevení Kristova
spásonosného díla, které se stává zjevným ve křtu a dovršuje
se v jeho ponížení. Třetí aspekt je slavení Bohozjevení
(Zjevení Páně), které znamená i zprostředkování poznání
lidem o milosti (blahodati) svatého Ducha, která přichází
prostřednictvím křestní vody.
Autor:
o. Manel Nin, OSB
Překlad: o. Ján Krupa
Redakční
úprava: Andrej Škoviera
Do
češtiny převedl a upravil: o. Karel Soukal
