Narozený bez otce z Matky a bez matky z Otce

Zjevení Páně (Bohojavlenije) v byzantském obřadu

Ve všech křesťanských tradicích Východu Zjevení Páně (Epifanie) oslavuje zjevení vtěleného Božího Slova - a to v trojičním a kristologickém kontextu. Liturgické texty shrnují základní tajemství křesťanské víry: trojiční tajemství, vtělení Božího Slova a vykoupení přijaté ve křtu - událost, která se slaví během velkého svěcení vody, které připomíná Kristův křest a křest každého věřícího křesťana.V byzantské tradici je Zjevení Páně (Epifanie) jedním z dvanácti velkých svátků. Má období předsvátku, které začíná 2. ledna, a svůj po-svátek, který končí 14. ledna. Tento čas chce ukázat, jak se církev, poslušná liturgii, připravuje na slavení velké události spásy a jak ji prožívá osm dní, které zviditelňují plnost slaveného tajemství.

Hymnické texty večerních chval a jitřní (tedy oficiální večerní a ranní modlitby církve) pocházejí od velkých byzantských hymnografů, kteří žili v období od 6. do 9. století. Jedná se o Romana Sladkopěvce, Sofróna Jeruzalémského, Germána Konstantinopolského, Ondřeje Krétského, Jana Damašského, Josefa Hymnografa. Hymnické texty zdůrazňují úžas a obdiv Jana Křtitele a celého stvoření (andělů, nebeské klenby, vod Jordánu) nad tím, v jaké pokoře se zjevuje Kristus, když se odebírá přijmout křest. Jedním z nejvýznamnějších textů je velké svěcení vody, které se slaví na konci večerních chval (večerňa) nebo na konci božské liturgie, přičemž voda se světí obvykle v křestním prameni (tedy ve křtitelnici) chrámu. Modlitba je připisována sv. Sofrónovi Jeruzalémskému, je dlouhým textem, který představuje samostatný obřad.

Po zpěvu troparu pokračuje obřad velkého svěcení vody více čteními ze Starého a Nového zákona: jedná se o tři úryvky z proroka Izaiáše (35, 1-10; 55, 1-13; 12, 3-6), potom o úryvek z listu svatého apoštola Pavla Korinťanům (1 Kor 10,1-4) a nakonec o úryvek z Markova evangelia (9,1-11). Následují prosby přednášené jáhnem se vzýváním Ducha, aby posvětil vodu, aby se tato stala pramenem odpuštění, očištění a nového života pro pokřtěné: "Aby tato voda byla posvěcená působením, mocí a příchodem Svatého Ducha. Aby nadpodstatná Trojice očistila tuto vodu. Abychom mohli být osvíceni světlem poznání a zbožnosti příchodem Ducha. Aby se tato voda mohla stát darem posvěcení, očištěním od hříchů na uzdravení duše i těla. "

Modlitba posvěcení vody začíná první částí, ve které kněz chválí božskou Trojici, podobně jako v eucharistické anafoře: "Trojice nadpodstatná, nejdobrotivější, nejbožštější, nejvšemohoucnější, nejprozřetelnější, neviditelná, nepochopitelná, stvořitelská, nezrozená dobroto, nedosažitelné světlo." Modlitba se pak obrací přímo na Krista tituly, které jasně naznačují kontext chalkedonského sněmu: "Oslavujeme tě, Pane, milující člověka, všemohoucí, věčný králi, jednorozený Synu, narozený bez otce z matky a bez matky z otce. V předchozím svátku jsme tě viděli jako dítě, v tomto svátku tě zase vidíme jako Dokonalého, když ses nám zjevil jako náš dokonalý Bůh. "

Text modlitby posvěcení vody pokračuje výčtem spásonosných událostí slavených ve svátku. Ve dvaceti čtyřech zvoláních, které začínají slovem "dnes", text modlitby nejen popisuje události, které se staly v dějinách spásy a dnes jsou připomínány, ale slovo "dnes" přijímá moc zpřítomnit tyto události ve slavení a v životě církve: "Dnes milost Svatého ducha v podobě holubice sestoupila na vody. Dnes se nestvořeného z jeho vůle dotýkají ruce stvoření. Dnes se břehy Jordánu Pánovou přítomností proměňují na lék. Dnes jsme osvobozeni z temnoty a záříme světlem božského poznání. "Potom kněz následujícími větami, které přednáší třikrát, úpěnlivě prosí o posvěcení vody:" Velký si, Pane, a zázračné jsou tvé skutky a žádná slova nejsou dostatečná na oslavu tvých zázraků. Ty, Pane, králi a milující člověka, buď přítomen i nyní příchodem svého Ducha a posvěť tuto vodu. Ty sám i nyní, Pane, posvěť tuto vodu svým Duchem svatým. "

Když kněz dokončí modlitbu posvěcení vody, ponoří do vody oltářní ruční kříž ozdobený aromatickými bylinami, přičemž třikrát zpívá tropář svátku: "Při tvém křtu v Jordánu zjevila se, Pane, poklonyhodná Trojice. Otcův hlas ti vydal svědectví. Nazval tě svým milovaným Synem. I Svatý Duch v podobě holubice potvrdil pravdivost těchto slov. Svým zjevením si osvítil celý svět. Kriste Bože, sláva tobě. "Na konci věřící přicházejí políbit kříž a kněz je kropí svěcenou vodou, kterou si věřící pak podle tradice berou s sebou domů.

Na závěr bychom zdůraznili tři aspekty svátku: V první řadě je to zjevení božství v trojičním klíči: Kristův křest v Jordánu zjevuje Boží Slovo, ale zahrnuje také zjevení Otce a Svatého Ducha. Druhým momentem slavení je zjevení Kristova spásonosného díla, které se stává zjevným ve křtu a dovršuje se v jeho ponížení. Třetí aspekt je slavení Bohozjevení (Zjevení Páně), které znamená i zprostředkování poznání lidem o milosti (blahodati) svatého Ducha, která přichází prostřednictvím křestní vody.

Autor: o. Manel Nin, OSB
Překlad: o. Ján Krupa

Redakční úprava: Andrej Škoviera

Do češtiny převedl a upravil: o. Karel Soukal